Než spadne opona...
Mlha, chladno, šero, to je počasí dnešního dne a popis mého duševního stavu. Já, která tak odsuzuji bezdůvodné naříkání, jsem propadla podzimnímu splínu. A nemůžu dělat nic jiného, než se z něj vypsat. Ne každý den může svítit sluníčko, kdyby tak bylo, nevážili bychom si ho, brali bychom ho stejně samozřejmě jako zdraví. Toho si taky začneme vážit ve chvíli, kdy nás opouští. Stejně jako láska, její sílu a moc si uvědomíme, když ji ztrácíme…
Bezmoc je to nejhorší, co můžeme prožívat. Pocit, že se někdo trápí a my mu nemůžeme pomoct. Vědomí, že hledíme na něco, co se žene do záhuby a my to neumíme zastavit. Touha, ta nesmírně silná touha po něčem/někom a my víme, že s ní nic nenaděláme. Svůj osud máme svých rukou, ale jen do jisté míry, jsou situace, jež neovlivníme, jsme jen loutky a někdo tahá za naše nitky. Pohled na naše nejbližší, které opouští vitalita a síla, a my nemůžeme, prostě NEMŮŽEME nic udělat. Ano, něco přece jen… Vážit si chvil, kdy ještě můžeme být s nimi.
Ptám se sama sebe – proč nás navštěvuje smutek? Abychom si více vážili chvil smíchu, radosti a štěstí? A jak z něj ven? Nemám si nač stěžovat, jsem šťastná, snad občas i zábavná, do jisté míry zdravá, mám kolem sebe milující lidi, to, co dělám, mě baví, stále doufám, že dostanu příležitost, abych svůj potenciál dokázala více projevit. Ale přesto jako by mi něco chybělo, nebo přebývalo? Ano, přebývá mi nějak moc volného času, jinak bych neměla čas pouštět se do takových úvah a pouštět si k tělu nepřítele jménem „splín“.
Proto – vyplňme si dny tak, abychom večer usínali přiměřeně unaveni, ale hlavně šťastni. Žijeme jen jednou, máme jen jeden pokus, jedeme hned „naostro“. Tak ať to stojí za to. Radujme se z každého okamžiku, jenž nám byl vyměřen, než spadne opona a vše skončí bez potlesku.
Všechny články naleznete rovněž na facebook.com/vaseVeronika, těším se na diskuzi k článkům.
Děkuji upřímně za Vaši přízeň a blog.idnes.cz za příležitost psát.
Veronika Laura Boháčková
O vševědoucnosti
O tom, že je celkově ne zrovna veselá doba, se asi nemusíme bavit. Já osobně ale začínám mít pocit, že mnohem horší než všechny ty zákazy, příkazy, co se mění každou minutou, je více alarmující chování lidí vůči sobě navzájem.
Veronika Laura Boháčková
Měnící se prirority v čase
Kdo z nás neměl nějaké sny v dětství? A kolik z nich se staly skutečnosti? Každý jsme měli představy o životě a realita dneška je úplně jiná.
Veronika Laura Boháčková
(nejen) o Vánocích
Rok se s rokem sešel a za pět dní je tu Štědrý den. Vánoce. Svátky klidu, lásky a chvil s rodinou. Nebo ne?
Veronika Laura Boháčková
Někdy člověk potřebuje podporu. Je to přirozené?
Každý se někdy dostal do situace, kdy neviděl slunce a sváděl to na mraky. A přitom stačil někdo, kdo tím prstem ukázal, kterým směrem se dívat...
Veronika Laura Boháčková
Prostá lehkost bytí - recept na štěstí
Hledáme štěstí, radost, důvod k úsměvu, ale často jej nenacházíme, přitom štěstí je blíž, než bychom si mohli myslet.
Veronika Laura Boháčková
Sbohem, sestřenko... Moc mi chybíš.
Na poslední cestu mé sestřenici Evě Shapiro, která by dnes oslavila 33. narozeniny. Navždy zůstane v našich srdcích.
Veronika Laura Boháčková
Poslední sbohem
Vždy kroužila kolem mě. Myslela jsem, že budu první na řadě. Bohužel, mému srdci blízká osoba z kruhu rodinného dnes nečekaně opustila tento svět. A nezbylo nic než bolest a prázdnota. Kéž se tento článek vynese i nahoru do oblak.
Veronika Laura Boháčková
Rakovino - děkuju! Zdraví - vítej!
Je to už „pár“ let, co jsem si prošla první rakovinou. Následovaly směny klidu, štěstí, které střídaly hromy blesky. Potom přišla ta druhá. A já už nechtěla věřit klasické medicíně, ale chtěla věřit sobě.
Veronika Laura Boháčková
Negatosféra dnes a denně
Říkáte si, co to je negatosféra? A všimli jste si někdy, kolik negativ skutečných je kolem nás dnes a denně skutečných a kolik si jich uměle vytváříme sami? Není to škoda? Kde a kdy jsme? Tady a teď.
Veronika Laura Boháčková
Proberme se!
Každý den je rozmanitý - naštve nás někdo jiný! Ale neděláme si to tak trošku my sami? Proč dovolíme ostatním nás štvát? A o dalších vtipných chvílích...
Veronika Laura Boháčková
Marcelce... po roce opět vzpomínka
Uplynul rok a pořád mi strašně chybí... Nemůžu uvěřit, že už tu není. V mém srdci žije pořád a pořád žít bude. Ani její fyzická ztráta na tom nic nezměnila a asi už nikdy nezmění. To je pro Tebe, Marci.
Veronika Laura Boháčková
O cestě za rovnováhou
Na první pohled jsem mohla pro leckoho být inspirativní, vyrovnaná žena, ale uvnitř jsem stále hledala rovnováhu a sama sebe... Až jsem padala ke dnu, rozhodla jsem se to změnit.
Veronika Laura Boháčková
Velký bratr a migranti
Migrantů přijmeme celkem 3.300. MIgranti napadli ostrahu. Migranti zničili autobus. A mnohé další titulky. Ale nezapomínáme díky migrantům žít a řešit svoje potíže? Neměli bychom my sami se svými problémy být prioritou?
Veronika Laura Boháčková
Premiéra muzikálu Atlantida
První diváci měli tu čest vidět 10. září v divadle Kalich společně s Mirem Žbirkou a jeho dvorním textařem Kamilem Peterajem slavnostní premiéru muzikálu Atlantida.
Veronika Laura Boháčková
O lidské ochotě a anonymitě
Kdo by to neznal. Po něčem toužíte, něco potřebujete, každou pomoc vítáte a najednou zjišťujete, komu stojíte za pár vteřin času a komu ani za to ne. Bylo to tak vždy? Nebo je to zase nový fenomén doby?
Veronika Laura Boháčková
Patriotismus a vlastenectví - leckdy prázdné moderní pojmy
Několik posledních dní jsem strávila jako pokladní na dělostřelecké tvrzi Bouda. Různé reakce lidí a tamní atmosféra mi daly záminku k napsání tohoto článku, Opravdu jsme patrioti? Nebo jen tehdy, když se to hodí?
Veronika Laura Boháčková
Nespokojenost s každodenní jistotou
Kolik věcí je pro nás "přirozeně" všední a jisté? A proč si začínáme vážit lidí/věcí více, když je ztrácíme nebo ztratíme natrvalo?
Veronika Laura Boháčková
Pro mé žáky
V květnu a červnu jsem měla možnost v rámci zastupování za nemoc učit. Tímto článkem chci poděkovat jak svým vedoucím praxe, tak svým žákům. A už v úvodu - milé paní učitelky, milí žáci - moc Vám děkuji...
Veronika Laura Boháčková
Žárlivost – rakovina vztahu
Snad každý se v životě někdy setkal s žárlivostí a kdo ne, pravděpodobně ho toto „milé“ setkání teprve čeká... Je to opravdu projev lásky?
Veronika Laura Boháčková
Nejlépe a nejužitečněji prožitý čas
Kdo má nějakého čtyřnohého domácího mazlíčka, pochopí, o čem mluvím. Nejlépe věnovaný čas je ten, který je věnovaný našim miláčkům.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 78
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3018x