Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

O vševědoucnosti

O tom, že je celkově ne zrovna veselá doba, se asi nemusíme bavit. Já osobně ale začínám mít pocit, že mnohem horší než všechny ty zákazy, příkazy, co se mění každou minutou, je více alarmující chování lidí vůči sobě navzájem.

                      V noci jsem nemohla spát a narazila na jednu diskuzi, v níž diskutující kritizuje učitele, kteří „rok sedí doma zadarmo a nic nedělají“. Nevím, nakolik paní znala problematiku učitelství jako takového, nicméně ramena dělala taková, že bych si tipla, že si to vyzkoušela minimálně několik školních roků. Dovolím si krátký pohled z druhé strany. Každé dopoledne učitelé učí online. Poté je čeká oprava úkolů, příprava nových, vynakládají obrovskou snahu na to, aby učivo jakkoli ozvláštnili nebo minimálně alespoň trochu zpříjemnili žákům, přestože sami jsou již mnohdy demotivovaní, začínají trpět syndromem vyhoření a z 95 % netouží po ničem jiném, než aby se jim žáci vrátili do školních lavic a vše se vrátilo k normálu. Jedna čtvrtina rodičů si stěžuje, že jsou přetěžování, druhá čtvrtina si stěžuje, že mají málo online hodin, další čtvrtina má jediný názor, a to ten, že nedělají učitelé nic a poslední čtvrtina má alespoň kapku empatie a uznává práci učitelů. Já sama jako učitelka znám i z doby předcovidové ty nejčastější hlášky ostatních, co bychom PROBOHA ještě chtěli. „Máme tři měsíce prázdnin, ve dvanáct jsme doma, pořád nám přidávají.“ Není cílem této úvahy to uvádět na pravou míru. Stejně jako většina kolegů se tomu už jen hořce pousměju. Teď mi ovšem situace přijde ještě více vyostřená. Většina těchto kritiků při promluvě s učitelem ale hned vzápětí dodává, že by takovou práci rozhodně nedělali. Vždyť přece „ty děcka jsou dneska strašný“. Vidíte. A my si tu práci vybrali. Není to tak, že nemáme jinou možnost, ale vybrali jsme si zrovna tuto práci. A i když nás někdy štve, máme ji rádi. Zkuste se občas vžít do nás. Jak jsem již uvedla, i my jsme často demotivovaní, protože nevidíme světlo na konci tunelu. Vybrali jsme si dobrovolně práci s dětmi, ne s počítači. To přišlo jako rána z čistého nebe před rokem. A nikdo jsme ani v koutku duše nepočítali, že za rok to bude ještě horší. Žáky na webkamerách často ani nepoznáváme. Nemáme pořádně žádnou páku nic dělat s těmi, kteří si tuto dobu vyložili jako prázdniny.

                Další z názorů diskuze, kterou jsem bohužel v noci objevila, byl ten, že teda alespoň učitelům mateřských školek by měli vzít aspoň 30 % platu. Ti přece teď nedělají vůbec nic. Zrovna včera jsem potkala kamarádku, která má dítě ve školce, a popisovala mi, že i z té školky mají úkoly. Nevím, jestli si někteří lidé myslí, že se ty úkoly vymyslely samy… Jestli se někdo vůbec ptal těchto učitelů předškoláků, jestli chtějí zůstat doma. Kam se poděla tolerance a respekt? Kde se vůbec v nás lidech bere ta sebejistota rozhodovat o tom, kdo má a nemá nárok na plat.

                Další, co mě zaujalo, je včerejší zásah policie v Ostravě. Viděli jste to video? A viděli jste videa z obou stran? To, že paní s malým dítětem má potřebu nasávat venku v době, kdy je zakázáno požívání alkoholu na veřejnosti, by jistě i ta hlídka policie řešila domluvou. Ale ruku na srdce – kdo z nás by udržel nervy na uzdě, když paní místo, aby se omluvila, nasadila roušku, prokázala se, půl hodiny vyřvávala jak stará hokynářka, provokovala a rozumovala moudry vyčtenými kdesi na facebooku. Těch policistů se také nikdo neptal, jestli s nařízením souhlasí nebo nesouhlasí. I já sama jsem odpůrkyně většiny nesmyslných nařízení ve stylu „odvolávám, co jsem odvolal, slibuji, co jsem slíbil“. Ale vím, že policisté prostě a jen dělají svoji práci, za kterou jsou placeni. A taky ne nějak slavně. Musí živit sebe, často i rodiny, sami nezřídka nesouhlasí s tím, co musí dělat, ale práce je práce. A kdo z vás by couvl, když se půl hodiny snaží paní slušně přesvědčit, aby se prokázala. Chtěli ji jen legitimovat. Nikdo nemohl vědět, jestli není paní celostátně hledaná – jak se říká „náhoda je blbec“. Je to jeho práce. Pokud by to neudělal, natočená videa oběhnou celou republiku a ještě se on bude zpovídat z toho, že neplní svoji náplň práce a zanedbal svoji pracovní povinnost. Z vlastní zkušenosti vím, že se vždy dá slušně domluvit. Ještě jsem nenarazila na policistu prudiče, který by za mě neprávem z něčeho obvinil a dělal peklo. Spíš naopak. Zkusme se podívat vždy na vše z obou stran a zachovat si zdravý rozum. Navzdory všemu. Právě policisté a armáda teď dělají práci, z které nemají ani nejmenší radost, ale prostě to tak je a musí. Proč jim to komplikovat. Stížnosti by měly jít výš. Do míst, odkud tato často nesmyslná nařízení přicházejí.

 

                       Cílem této úvahy bylo zamyšlení se nad tím, proč přestáváme chtít vidět věci ze dvou stran. Proč máme stále větší potřebu všechny kolem sebe kritizovat. Tato doba je těžká pro všechny. Jak pro žáky, učitele, policisty a neméně pro nás všechny ostatní. Zkusme k sobě být shovívavější a třeba se nám to tak bude všechno lépe snášet. Zkusme místo poukazování na to, kdo co dělá vše špatně, co vše špatně je, hledat to, co je ještě pěkné a co pěkné bude. Usmívejme se. Úsměv sice pod respirátorem není vidět, ale v očích poznat lze. Radujme se z jara, které nám pomalu dává ochutnávat. I když je to těžké, plánujme, těšme se na to, co přijde. Taky mě kolikrát přepadne úzkost z myšlenek „jestli a kdy to přijde“, ale musíme doufat, věřit. To nám nikdo nezakázal a nezakáže, pokud to my sami nedovolíme.

A pokud se mnou nesouhlasíte, je to vaše plné právo.

Držme se, hlavu vzhůru a podporujme se navzájem. Potřebujeme to všichni mnohem víc, než pořád dokola poslouchat „musíte vydržet“.

Autor: Veronika Laura Boháčková | středa 3.3.2021 16:07 | karma článku: 21,08 | přečteno: 529x
  • Další články autora

Veronika Laura Boháčková

Měnící se prirority v čase

Kdo z nás neměl nějaké sny v dětství? A kolik z nich se staly skutečnosti? Každý jsme měli představy o životě a realita dneška je úplně jiná.

7.2.2017 v 21:36 | Karma: 22,62 | Přečteno: 736x | Osobní

Veronika Laura Boháčková

(nejen) o Vánocích

Rok se s rokem sešel a za pět dní je tu Štědrý den. Vánoce. Svátky klidu, lásky a chvil s rodinou. Nebo ne?

19.12.2016 v 18:45 | Karma: 16,04 | Přečteno: 475x | Ostatní

Veronika Laura Boháčková

Někdy člověk potřebuje podporu. Je to přirozené?

Každý se někdy dostal do situace, kdy neviděl slunce a sváděl to na mraky. A přitom stačil někdo, kdo tím prstem ukázal, kterým směrem se dívat...

2.12.2016 v 20:06 | Karma: 17,32 | Přečteno: 554x | Ostatní

Veronika Laura Boháčková

Prostá lehkost bytí - recept na štěstí

Hledáme štěstí, radost, důvod k úsměvu, ale často jej nenacházíme, přitom štěstí je blíž, než bychom si mohli myslet.

5.6.2016 v 13:41 | Karma: 22,39 | Přečteno: 920x | Společnost

Veronika Laura Boháčková

Sbohem, sestřenko... Moc mi chybíš.

Na poslední cestu mé sestřenici Evě Shapiro, která by dnes oslavila 33. narozeniny. Navždy zůstane v našich srdcích.

12.12.2015 v 18:22 | Karma: 24,81 | Přečteno: 1465x | Diskuse| Ostatní

Veronika Laura Boháčková

Poslední sbohem

Vždy kroužila kolem mě. Myslela jsem, že budu první na řadě. Bohužel, mému srdci blízká osoba z kruhu rodinného dnes nečekaně opustila tento svět. A nezbylo nic než bolest a prázdnota. Kéž se tento článek vynese i nahoru do oblak.

3.12.2015 v 20:43 | Karma: 20,12 | Přečteno: 1012x | Diskuse| Ostatní

Veronika Laura Boháčková

Rakovino - děkuju! Zdraví - vítej!

Je to už „pár“ let, co jsem si prošla první rakovinou. Následovaly směny klidu, štěstí, které střídaly hromy blesky. Potom přišla ta druhá. A já už nechtěla věřit klasické medicíně, ale chtěla věřit sobě.

28.11.2015 v 13:54 | Karma: 24,51 | Přečteno: 1324x | Diskuse| Ostatní

Veronika Laura Boháčková

Negatosféra dnes a denně

Říkáte si, co to je negatosféra? A všimli jste si někdy, kolik negativ skutečných je kolem nás dnes a denně skutečných a kolik si jich uměle vytváříme sami? Není to škoda? Kde a kdy jsme? Tady a teď.

28.11.2015 v 12:49 | Karma: 15,66 | Přečteno: 563x | Ostatní

Veronika Laura Boháčková

Proberme se!

Každý den je rozmanitý - naštve nás někdo jiný! Ale neděláme si to tak trošku my sami? Proč dovolíme ostatním nás štvát? A o dalších vtipných chvílích...

8.11.2015 v 10:54 | Karma: 15,36 | Přečteno: 820x | Ostatní

Veronika Laura Boháčková

Marcelce... po roce opět vzpomínka

Uplynul rok a pořád mi strašně chybí... Nemůžu uvěřit, že už tu není. V mém srdci žije pořád a pořád žít bude. Ani její fyzická ztráta na tom nic nezměnila a asi už nikdy nezmění. To je pro Tebe, Marci.

1.11.2015 v 13:24 | Karma: 20,31 | Přečteno: 961x | Ostatní

Veronika Laura Boháčková

O cestě za rovnováhou

Na první pohled jsem mohla pro leckoho být inspirativní, vyrovnaná žena, ale uvnitř jsem stále hledala rovnováhu a sama sebe... Až jsem padala ke dnu, rozhodla jsem se to změnit.

10.10.2015 v 17:45 | Karma: 11,25 | Přečteno: 437x | Ostatní

Veronika Laura Boháčková

Velký bratr a migranti

Migrantů přijmeme celkem 3.300. MIgranti napadli ostrahu. Migranti zničili autobus. A mnohé další titulky. Ale nezapomínáme díky migrantům žít a řešit svoje potíže? Neměli bychom my sami se svými problémy být prioritou?

11.9.2015 v 17:55 | Karma: 24,06 | Přečteno: 1250x | Ostatní

Veronika Laura Boháčková

Premiéra muzikálu Atlantida

První diváci měli tu čest vidět 10. září v divadle Kalich společně s Mirem Žbirkou a jeho dvorním textařem Kamilem Peterajem slavnostní premiéru muzikálu Atlantida.

11.9.2015 v 16:23 | Karma: 9,57 | Přečteno: 727x | Kultura

Veronika Laura Boháčková

O lidské ochotě a anonymitě

Kdo by to neznal. Po něčem toužíte, něco potřebujete, každou pomoc vítáte a najednou zjišťujete, komu stojíte za pár vteřin času a komu ani za to ne. Bylo to tak vždy? Nebo je to zase nový fenomén doby?

25.8.2015 v 12:58 | Karma: 22,56 | Přečteno: 2924x | Diskuse| Ostatní

Veronika Laura Boháčková

Patriotismus a vlastenectví - leckdy prázdné moderní pojmy

Několik posledních dní jsem strávila jako pokladní na dělostřelecké tvrzi Bouda. Různé reakce lidí a tamní atmosféra mi daly záminku k napsání tohoto článku, Opravdu jsme patrioti? Nebo jen tehdy, když se to hodí?

10.8.2015 v 10:55 | Karma: 25,99 | Přečteno: 1026x | Diskuse| Ostatní

Veronika Laura Boháčková

Nespokojenost s každodenní jistotou

Kolik věcí je pro nás "přirozeně" všední a jisté? A proč si začínáme vážit lidí/věcí více, když je ztrácíme nebo ztratíme natrvalo?

30.7.2015 v 10:52 | Karma: 13,60 | Přečteno: 630x | Ostatní

Veronika Laura Boháčková

Pro mé žáky

V květnu a červnu jsem měla možnost v rámci zastupování za nemoc učit. Tímto článkem chci poděkovat jak svým vedoucím praxe, tak svým žákům. A už v úvodu - milé paní učitelky, milí žáci - moc Vám děkuji...

18.7.2015 v 18:00 | Karma: 19,83 | Přečteno: 802x | Ostatní

Veronika Laura Boháčková

Žárlivost – rakovina vztahu

Snad každý se v životě někdy setkal s žárlivostí a kdo ne, pravděpodobně ho toto „milé“ setkání teprve čeká... Je to opravdu projev lásky?

18.7.2015 v 12:44 | Karma: 16,19 | Přečteno: 951x | Ostatní

Veronika Laura Boháčková

Nejlépe a nejužitečněji prožitý čas

Kdo má nějakého čtyřnohého domácího mazlíčka, pochopí, o čem mluvím. Nejlépe věnovaný čas je ten, který je věnovaný našim miláčkům.

15.6.2015 v 10:28 | Karma: 15,97 | Přečteno: 431x | Ostatní

Veronika Laura Boháčková

Pro ni

Rok se s rokem sešel a je tu opět 10. květen, což je den, kdy slaví svátky všechny maminky, a proto bych té své chtěla věnovat tento článek jako malý dárek dnešnímu dni, i když vím, že je to málo.

10.5.2015 v 16:29 | Karma: 12,65 | Přečteno: 292x | Ostatní
  • Počet článků 78
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 3018x
Zajímám se o kulturní dění a novinařinu, což bych ráda v tomto blogu spojila... Snad se Vám moje články líbí a budou líbit :) Moje záliby jsou: literatura, divadlo, hudba, historie, smích, procházky, jídlo a spousta jiného. Všechny články z blogu.idnes.cz a prostor ke konverzaci je na https://www.facebook.com/vaseVeronika Těším se na Vás :) a děkuji za přízeň

Seznam rubrik